Snový známý neznámý

6. února 2013 v 21:54 | Ivan Krkoška |  Poezie
S názvem pro tuhle básničku, která ležela v počítači docela dlouho, mi pomohl jeden z mých nejúžasnějších kamarádů, protože já byl autorsky v koncích. Proto celá náleží jemu, L.F. děkuji Ti za všechno, co pro mne děláš!

Snový známý neznámý

Zdál se mi tak krásný sen ...
Probudil jsem se a už byl den,
den tak obyčejný a přeci něčím zvláštní.

V tom snu byl na mne někdo milý,
ale nepamatuju si kdo.
Jen vím, že byl to někdo,
někdo známý
a přitom neznámý ...
Byl něčím tak přitažlivý
a zároveň tak chtivý.
Chtivý po mě a já po něm.
 

Čtyři řádky

17. prosince 2012 v 22:07 | Ivan Krkoška |  Poezie

Čtyři řádky


Hrozně se mi líbí jeho smích.
Hrozně se mi líbí, že chce být historik.

Však musí zůstat jen kamarád,
protože "Ich liebe dich!" on nemá rád.

To, co potřebuji...

21. listopadu 2012 v 16:53 | Ivan Krkoška |  Osobní občasník

To co potřebuji...


… je on! Ani kyslík člověk někdy nepotřebuje k životu... Pokud však se upneme k něčemu, co nám prostě není dáno, budeme spíše strádat. Anebo si budete připadat jako blázni... Pocit "bláznovství" však někdy není nic špatného, v takovémto rozmaru jsme schopni nejedné zajímavé věci. I něčeho co považuje normálně za zcela irelevantní.
,,Kam jedeš?" zeptal se. Otázku jsem jako neslyšel. Sám jsem nevěděl, kam jedu. Chtěl jsem jet co nejdále s ním, bylo mi jedno kam, ale na druhou stranu by vypadalo divně, jet někam, kde bych vůbec nemohl říct, co tam potřebuji. Hlavou mi problesklo, že můžu jet do knihovny, i když jsem tam vůbec nic nepotřeboval. Povídali jsme si, ale nevím, jak moc ho Voroněžský front zaujal. Napadlo mne, kde asi bude vystupovat. Po dalších pár minutách jsme vystoupili oba.
,,Kam vlastně jedeš?" zeptal se na zastávce znovu. Teď už nešlo dělat, že jsem ho přeslechl. ,,Ke knihovně... Sedmičkou..." řekl jsem rychle. ,,Tak to ještě chvilku pojedeme spolu!" odvětil a mě vyskočilo srdce do krku. Ani ne za minutu přijela sedmička, na zastávce jsme nikdo nic neřekl. Po nastoupení jsme si povídali znovu, tentokrát vedl konverzaci on. ,,U knihovny!" zakrákorala žena z reproduktoru. Vytrhla mne z letargie vůči okolí! ,,Tak... Ahoj!" řekl jsem ve spěchu a vystoupil jsem.
Pocit euforie trval ještě celkem dlouho a bylo mi úplně jedno, že jsem asi vypadal jako úplný idiot. On je totiž nyní To jediné co potřebuji!
 


1 000 000/7,62x54R

21. listopadu 2012 v 15:37 | Ivan Krkoška |  Poezie
Krátký návrat k militaristickému naivismu.

1 000 000/7,62x54R


Ty jsi tu nový?
Zde pušku máš.
Ty jsi tak mladý,
té pušky si važ.

Nic jiného nedostaneš,
možná totiž ihned padneš,
neboj se však, se ctí bojovat,
aby sme tě v paměti mohli uchovat.

Uchovat jako hrdinu
co nebál se a padl za svou vlast,
jemuž rádi položíme na hrob květinu
a jehož nezabil hanebný chlast.

Neklep se vojáčku, neboj
až dostaneš rozkaz: V boj!
běž kupředu, běž
že nepřítel tam někde je, to je lež.

Nějakou další výbavu bys chtěl,
my však krom děl,
a pušek nic jiného nemáme,
své první tanky a sumky teprve skládáme.

Ale co ti mohu dát je dobrá rada,
velmi zranitelná je tvá brada.
Ne, to jsem jen vtipkoval,
když jsem kdysi na frontě bojoval,
neotočil jsem se nikdy k nepříteli zády,
protože by mi kulka záhy
srdce roztrhla!

Poslední rána

6. září 2012 v 20:31 | Ivan Krkoška |  Poezie

Poslední rána


Já už na to fakt seru!
I když se s životem peru,
dostávám jen na hubu!
Já tu za debila nikomu nebudu!

Asi to tak má být,
že já mám v utrpení žít!
Já občas zažiju štěstí chvilku malou
a za to mám život zasypat hned chválou?

Málokdo z Vás ví jak to bolí,
když od života holí
dostáváte jen,
a lidi kolem Vám poradí, ,,Tomu se jen směj!"

Čemu já se smát však mám?
Tomu jak krutě selhávám?

Protisnění

12. července 2012 v 23:12 | Ivan Krkoška |  Poezie

Protisnění


V mých snech jsi jen můj
a hlavně:
můj a milý,
můj a hodný,
můj a mne milující,
můj a krásný,
i když to jsi i tak,
ale to bohužel je jedinné,
jedinné pravdivé.

Jinak mi sny tak moc lžou,
že prý za každou jasnou hvězdou
čeká někdo, kdo mě bude mít rád
a nebude se bát,
dát své city najevo.

Uvnitř nás i mimo

29. června 2012 v 21:59 | Ivan Krkoška |  Poezie

Uvnitř nás i mimo


Zákon lásky má různé znění
a velice často se nám mění!
Před očima utíká nám to pravé,
my však raději máme to hravé,
i když to zrovna dobré není,
nebrání nám to však v krásném snění!

Nenechme se ošálit klamem bezcenným,
na tváři chodíme s výrazem kamenným,
který naše pravé city ukrývá
a do našich srdcí se zarývá,
až bude jednou tak hluboko,
hlouběji než Země střed,
bude bolet jen na oko,
bude z něj odporný malý vřed!

Poučení?!

29. června 2012 v 21:00 | Ivan Krkoška |  Poezie
Věnuji své dobré kamarádce K.N., ona pochopí!

Poučení?!

Srdce mi trhá,
to, že nejsi jedna z mnoha!
On tě ničí,
skor na tě křičí!
A ty ho za to ráda máš!
Jiných lidí si radši važ!

Prober se slečno krásná,
tvá duše je přeci jasná
a svěží,
naproti ti štěstí běží,
to je však skryto někde jinde!

Už dávno

27. června 2012 v 22:33 | Ivan Krkoška |  Poezie

Už dávno


Byla to láska?
Nebo spíš sázka?
Mezi tebou a rozkoší,
co lásku jenom pustoší!

Byla to láska!
Však jen z jednoho směru
a pak řekl si, že jenom beru!
Lhal jsi víc než notorický lhář,
chvástal ses, že máš na hlavě svatozář!

Vyhrál si sázku?
Ne!
Já vím však, že prohrál jsi lásku!
Jakou se ptáš?! Moji!
Já však nikdy neměl tu tvojí!

Už nepozvu tě nikdy k tanci!
Už nikdy nedostaneš další šanci!

Konec citu

25. června 2012 v 18:35 | Ivan Krkoška |  Poezie

Konec citu


Neviděl jsem Tě už mnoho dní
a právě proto se mi dobře sní!
Bez tebe jsem štastný víc,
nepřinesl jsi mi vlastně nic.

Rád jsem tě měl...
Miloval jsem...

Nyní vím, že byl jsem hloupý,
snad si mě teď někdo koupí!

Ne už nejsem do Tě blázen,
já nejradši použil bych bazén
k utopení tvému...

Kam dál